Dej mi napít

Dej mi napít; Jan 4,5 = nejen motto setkání ale tím by sa dali shrnout i moje myšlenky a pocity, které mě setkání dalo. opravdu skvělí výběr motta.

Varování předem, nevím co přesně chci psát, nevím kolik toho bude a jak to bude čitelné. prostě mám v sobě skvělé pocity, které chci dát dál.

O děkanátním setkání mládeže Veselského děkanátu sem věděl, již dřív že bude v jiném termínu, ale přesto i když jsem měl volno sem v plánu účastnit se neměl. Když pár dní na to mě pak volala jedna z animátorek že by si přáli kdyby mohli být na děkanátku signály a jestli bych teda nechtěl přijet. A tak jsem se rozhodl, že není problém.
Než ale samé setkání začalo tak jsem si musel věci vyzvednout v brně a doma pak třídit, chystat co bude k tomu potřeba, do toho v práci toho bylo hodně a tak jsem naspal za dva dny předem v celku 4hodiny. Když jsem pak jel na děkanátko tak jsem byl docela unaven ale snažil jsem se ze sebe i přesto vydávat co nejvíc energie. Nějak mě ani v ten moment nedocházelo, že právě motto setkání je "dej mi napít". Na děkanátko jsem přijel dřív, v době kdy animátoři připravovali. Ale přesto, že jsem většinu od vidění znal, ve skutečnosti jako bych je viděl prvně. Ale přesto hned od začátku mě brali jakoby jednoho z nich a tak jsem se hned cítil v daném kolektivu animátorů mnohem líp a jako bych se s nimi během pár okamžiků znal roky. opravdu mě to hodně otočilo pocity. Snad hodně dlouho jsem se necítil během také chvíle v kolektivu o tolik líp a to že mě nedělá problém někde vejít do kolektivu.
A tak jsem společně s animátory připravoval poslední zbytky a hlavně můj signální "stánek" a očekávali jme příjezd účastníků. účastníků bylo fakt dost pěkný počet, to sa musí nechat ale při večerním seznamování farností šlo vidět jak místní Strážničani to drtili, s mým věděním, že kvůli biřmování to mají povinně a jinak by tam ani nebyli kdyby nemuseli.
Během setkání jsme ale se snažili co nejvíce prožít čas na všechny způsoby, ať skrze sport, ztišení, katechezi či workshopy a jiné. Řeknu vám animátoři měli připraven dost pěkný program a velice se mě líbil. a když bylo něco potřeba tak jsem dost dlouho nezažil to že by skoro většina sama od sebe došla a něco pro to udělala. že se snažil každý zapojit jak mohl bez toho aby jim někdo něco pořádně řekl.
Postupně ubíhal nejrůznější program, až nastal sobotní večer a tím společný táborák. Mohli jsme si pěně opékat, zpívat a pokecat. A právě ten pokec mě dost oslovil. V ten večer jsem totiž seděl trošku bokem od táboráku, kupodivu s několika biřmovanci Strážnice. A když jsme spolu tak vykládali tak jsem se jich prostě zeptal i na setkání. jak se jim líbí i přesto že jsou tu povinně, co se jim tu nelíbí... No a právě tato odpověď mě hodně nakopla. Víte co odpověděli? Byli jsme tu povinně ale od soboty jsme tu dobrovolně. Řekli, že poznali že to není jen tak jak si mysleli, tak jak si představovali, že určitě by příště někam šli také. Někteří dokonce chtějí do Žďáru. Toto mě strašně nakoplo v tom, že dělat něco pro druhé má cenu, že těm druhý tím můžeme hodně dát. Poslední dobou totiž jsem pomalu přestával vidět v tom cenu, neboť sem pořádně neviděl že by si z toho někdo něco bral a právě toto mě nakoplo a ukázalo že cenu to má vždy.

Tímto bych chtěl také poděkovat hlavně všem animátorům, za jejich čas při přípravě, který díky nim mohl vytvořit tak skvělí program a ukázat mě díky tomu na druhých, že má cenu něco také eště dělat. Taky za to, že přesto, že jsem vás většinu znal jen od vidění, tak jsem se na konci cítil s vámi jako kdybych vás znal roky. Že jste mě jakoby přijali mezi sebe, protože taký sem měl pocit. Vždyť díky vám jsem mohl společně dát něco těm mladých ze sebe. Su rád že jsem se mohl díky vám podílet na tvorbě ať už skrz signály, nebo přípravu jídel(tolik pomazánek sem fakt za víkend eště neměl), nebo skrz pomoc při hře, či jen třeba při dělání pokřiku před jídly a nevím jakých maličkých pomocech. díky tomu sem se cítil s vámi mnohem líp. děkuji vám všem velice moc

A taky děkuji všem, kteří byli na setkání. Protože každý tam měl své místo, které stvořilo toto celé setkání. Tuto krásu, kterou jsme mohli společně s vámi a Pánem prožít. Vždyť na mnohých z nás šlo vidět jak jsme volali: "Dej mi napít" a viděl jsem v mnoha tvářích a i já sám jsem dostal. díky

Ps1. omlouvám se za gramatické, slohové a celkově češtinářské chyby. Na tyto věci jsem byl vždy mnohem horší

Ps2. Omlouvá se za to, že je to asi kolikrát divně až nepochopitelně napsané. nikdy jsem neuměl své pocity napsat. ale ve zkratce mě setkání strašně moc nakoplo a dalo a su za to rád.