Jooo to vážně nikdy

Radost/zklamání, úsměv/smutek, beztíží/bolest, růžový/černý

Je to lék či droga ničící krásný život
!!!!!

Jo jedna a ta samá věc mnoho zpracování/použití a pro každého jiný pocit. Ano mluvím právě a zrovna o hodně rozšířené a známé Marihuaně. A proč zrovna o ní chci psát? Tak čti dál a třeba si snad s toho i ty sám něco odneseš do svého srdce.

Když jsem nastupoval končil základní školu, tak mě marihuana skoro nic neříkala. Jo slyšel jsem o ní, sem tam i viděl, ale stále to bylo něco neznámé.
Následně, ale přišel můj čas vydat se na střední školu. Při nástupu do školy jsem po pár dnech zjistil, že mám ve třídě 2 spolužáky kteří ji hulí. Mnohokrát mnoho spolužákům a i mne nabízeli a někteří si však i daly, ale já v té době procházel velkými životním změny a věděl, že ji nechci. Během mích 3 let středoškolského studia snad všichni ze třídy ji zkusily, viděl jsem ji nejen ve třídě ale celkově na škole bla dost užívaná. Viděl jsem ji ve městě na každém kroku u někoho, a to i u dětí studujících na základní škole. Přesto jsem však měl svoji vůli a řekl jsem vždy ne, já ne. Můj názor na ni byl vždy, že ji nikdy ani nezkusím.
Střední škola skončila a začala další moje životní etapa a to život pracujícího. Jo v práci sem měl a mám i v aktuálním zaměstnání pár lidí, kteří ji užívají, avšak už ne v takovém počtu, jako to bylo při studiu. Kdybych chtěl, tak sehnat ji je to nejmenší, ale já jsem prostě rozhodnut. Mám nějaké životní priority, cíle, nějaké zájmy a přece nebudu své zdravý kazit něčím jako je Marihuana a tak k čemu ji no vůbec zkoušet. Mám přece tolik nejrůznéjších koníčků a můj život je tak akční.
Jenže jak píši, můj život je akčí, poznávám mnoho lidí a to jak katolíků, tak ateistů. Jezdím na mnoho nejrůznějších akcí s různými kamarády a na jedné z takových akcí jsem byl i minulý týden. Kamarád zrovna dělá maturitu a tož po praktických zkouškách a rozhodl, že uděláme táborák. Člověk si říká, večer nic nutného, tož co bych sa nepřidal. pokecáme, opečeme, dáme nějakou skleničku vínka a bude pohodový večer v kruhu fajn lidí.
Tak tomu dlouho i bylo a večer jsme si užívaly, ale po nějaké době pár lidí začalo mluvit o již tak často zmiňované marihuaně. Každý kdo byl u ohně ji již zkusil, či sem tam užívá, kromě opět mě. Avšak i přesto jsem říkal, ne já ji nikdy neměl a nikdy ji ani zkusit nechci. Hodiny ubíhaly dál a zábava nevyhasínala. Jenže 23 hodina byla pryč a začalo sa uvažovat co budem kutit dál. Po chvíli jsme se rozhodli, že pojedeme na chvilku do města na diskotéku si trochu zatancovat. Sedli jsme na kola a jeli.
Dorazili jsme v klidu do města a, že sa první stavíme k jednomu klučinovy. Bylo sice pozdě, ale ještě nám otevřel. Klučina hned, zda si nedají marihuanu a všichni, že jo. Mezi tím co ji balil ukazoval co všechno za nejrůznější drogy doma má. Avšak během chvíle ji měl ubalenou a všichni si dávaly. Ptaly se opět několikrát i mě a já odolával. Jenže pak po nějaké době se stal zlom a neodolal jsem. Ano přišlo to co jsem nikdy nechtěl. to co jsem říkal vždy pevně nikdy.
Dal jsem si jeden potah a moje první reakce bylo, že to však nic nedělá, dal jsem si teda druhý, třetí a stále nic. Pak jsem to předal dál. Uběhlo půl hodiny a nějak se mě začala točit hlava, během chvíle na to mě bylo strašně zle. viděl jsem rozmazaně, několikrát, brněla mě hlava ruka, nemohl jsem dýchat. byl jsem rád, že jsem byl. V hlavě se mě honilo mnoho myšlenek. po pár minutách na mě všichni, zda mě není zle, že su celí nehorázně zelený. Snažil jsem se držet a přitom jsem si říkal, jaký su strašný člověk, co že jsem to udělal. vyčítavé myšlenky, špatné pocity a mnohé další. Po chvilce držení jsem říkal kamarádovy, že bych rád již jel, neboť mě bylo vážně dost zle a ráno jsem vstával.
Po nějaké té půl hodině, jsme tedy jely zpět. Domů jsem to měl 12 a z toho 5km jsem jel pak už jen sám. Při jízdě jsem si připadal jak na jiném světe. Fakt jsem nevěděl co se děje a i když jsem měl někdy nějaké to pivečko tak jsem se tak hrozně necítil a to na kole vydržím i nemožné. Nechápu jak jsem vůbec dokázal dojet. sem všechno viděl rozmazaně a chvílemi jsem upadal do stavu, kdy jsem myslel , že jsem s kamarády a vykládal si. Nechápu jak někdo něco také může brát pravidelně. Opravdu nikdy v životě už to nechci vidět, tak hrozně jsem se nikdy necítil. pokud za tím skvělým pocitem ludé vidí to co sem cítil tak su rád, že sa cítím lépe takto. Opravdu zle mě bylo ještě celí další den.

A co tím vším chci říct, mnohokrát si mnozí říkáme nikdy nic v životě neudělám. Mnohokrát nevím komu všemu nadáváme co jaký jaké situaci jedná, jaký je a tak a nikdy nevíme, zda někdy neuděláme to samé i když v daný moment tvrdíme nikdy. V poslední době jsem si uvědomil mnoho věcí a začal na sobě pracovat ale stále se mě to nedařilo, tak jak bych chtěl. vždy jsem byl slabý a nedokázal to. Kolikrát v životě máme problémy a je těžké je řešit a utíkáme všemi možnými způsoby od nich co nejdál až padneme na dno. Když nám je skvěle a úžasně tak si kolikrát ani pořádně na Boha a přátele nevzpomeneme ale když jsem v krizi, tak za nimi utíkáme. A tak jsem byl na tom tu noc já. Poslední část cesty jsem to už nedával, šel jsem pěšky a prosil toho nahoře o odpuštění, o pomoc. Rozhodl jsem se tím opravdu pořádně praštit do jednoho takového cíle co jsem si dal a tak snad se s Boží pomocí podaří.

A že vás zajímá jaký cíl a zda sa podaří? tak snad se s vámi zase brzo o úspěchu budu moct podělit.

Ps. nečetl jsem to po sobě a tak snad to dává trochu smysl. ze zkušeností vím, že bych to až moc při přemýšlení jak to mám napsané překopal a takto jsem napsal myšlenky, které mě právě byli v hlavě.