Lk 15, 11-32

Lk 15,11-32 = ¹¹Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. ¹²Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
¹³Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. ¹⁴Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. ¹⁵Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. ¹⁶Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
¹⁷Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! ¹⁸Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! ¹⁹Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ ²⁰A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky.
²¹‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘
²²Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. ²³Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, ²⁴neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
²⁵Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. ²⁶Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. ²⁷Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘
²⁸Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, ²⁹odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. ³⁰Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
³¹‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. ³²Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“

Jedna z nejznámějších částí v Písmu. Kolikrát i my jsme tím mladším synem. Kolikrát i my sejdeme z cesty. V poslední době, jsem pržil mnoho příjených a zároveň nepříjemných věcí. Člověk se lehce dokáže dostat takzvaně na dno a většinou se mu hůř dostává. Myslí si, že nikdo z nás nemůže řéct, že by se mu něco obdobného nestalo. Někdy se to člověku stane z jednoho důvod, někdy z více.

V posledních dnech jak jsem říkal jsem zažil mnohé a jedním z toho bylo i právě to, co snad ani nejde popsat textem. To co asi nedokáži tak nějak uplně vyjádřit do textu ale zkusím se s vámi o tom podělit a předat vám něco dál, i když třeba jen část. celé se to totiš jen tk poslat nedá a tak doufám, že aspoň tuto část se mě podaří vám dát a že třeba i vás pošle dál.

Víte, docela pár lidí v mém okolí víte, že když mžu někam jet mezi mládež tak jedu a snažím se bavit. Tak to bylo i tento víkend. Jel jsem na taneční víkend do Rajnochovic. Těšil jsem se n a mnoho nových naučených tanců, přátel a mnohé další.

Byl pátek 20:00 a právě začal. už v té době jsem věděl, že jak sa čekalo víc děvčat než chlapců tomu je jinak. Bylo nás totiš více šohajů a tak sa moselo střídat. V ten večer jsem si zatancoval jak s děvčiců ak jsem dělal děvčicu jednomu šohajovy a tak jsem i chvíli seděl. Byl to start do tanečního víkendu taký střední ale fajn, neboť za námi dojely přátelé jen na daný večer. a však pak nastala sobota. Jak jsem říkl, v té době jsem mnohé prožíval a měl jsem ze všeho zmíchané pocity. A tak jsem se rozhodl stát dřív a jít se ráno projít a zajít do kaple se po ránu pomodlit. Když jsem ráno v 7hodin vycházel tak venku bylo nádherně, svítilo slunce, bezvětří a všude barevné listí. šla krásně slyšet téct voda v malém potůčku. Opravdu něco nádherného, co mě dokázalo nějak povzbudit a uklidnit. avšak, když jsem pak došel do kaple, tak většina lidí eště spala a byl tam krásný klid. vzal jsem tedy do rukou Bibli. Náhodně jsem ji otevřel a danou část si přečetl. zrovna jak je psané v úvodu Lk.15,11-32. Přemýšlel jsem o daném textu a něco málo mě to dalo. ale nějak zvláš´t jsem na to pozor nekladl.

Avšak pak došla hodina XY(dopoledne), kdy jsem místo tančení četl materiály určené k přípravě biřmovanců. Zrovna máme téma svátost smíření. Ale co se nestane. v polovině materiálů, se píše příběh již zmińován o straceném synu. A v ten moment jsem se již zarazil. Nevěděl jsem co si v daný moment myslet, když už podruhé během pár hodit na daný příběh natrefím. Říkal jsem si Pane, co mě chceš říct, co po mě chceš, kam mě voláš? A tak jsem vzal opět Písmo a odebral jsem se do kaple. Ještě několikrát jsem si příběh přečel a pak to příšlo. Pak jsem to citil. Vždyť ten příběh je o mě. O tom co právě prožívám. V těch mnoha věcech co se mě údávají v poslední době jsem já ten mlaší syn. Kromě těch krásných věcí, ylo těch smutných tolik, že jsem si poslední dobu totiš říkal v duchu, že ten nahoře při mě snad ani není. nevěřil jsem mu. Já mu diktovl co chci, co má dělat, místo abch naslouchal jeho hlas, až jsem v něj snad jakoby přestal věřit. Modlil jsem se prosil jsem jej aby my pomohl, aby mě ukázal co dál. Aby mě ukázal cestu. V ten den jsem se vrátil do kaple, ještě mnohokrát a vždy sem se tam citil velice skvěle. bylo to místo kde jsem měl nepopsatelné pocity. Cítil jsem jak je semnou a jak ke mě mluví. Za celí den jsem nikdy tak moc nerozmlouval s Bohem a dalo mě to srašně moc. Víte, možná se vám někdy stalo, že jsme odpadli od víry třeba v dětství, nebo tak a pak jsme ji zpět nalezli. a tak jsem se citil já. Cítil jsem se jako jak otec říká: Byl mrtev a je zase živ, byl ztracen a je zase nalezen.

Celí den sem se snažil nad vším strašně moc přemýšlet, co mám dělat podle něj a co ne. Stále jsem si říkal, Pane ať chceš po mě cokoliv, přijmu to a budu to tolerovat, ale kdyby to a to bylo tak a tak byl bych štasten. a to je ono. říkám, že mu důvěřuju a že mu dávám aby vedl můj směr a říkám mu co chci. Když nastala sobota večer, začala slavnostní zábava a já stále přemýšlel nad Bohem a sebou. nad jeho cestou a sebou. Stále jsem si říkal ať vede mou cestu a kladl mu tam co po něm bych si přál, kam by mě měl poslat. A tak jsem s takým pocitem šel v polovině večera spát. když jsem ulehal tak jsem si vzpomenul na jeden příběh:

Jeden muž se ptá:"Proč jsi mě opustil? " Bůh na to:"Nikdy v tvém životě jsem tě neopustil". V tu chvíli se před nimi zjeví poušť a bůh povídá:"Vidíš ty stopy v písku? Tohle je cesta tvým životem, jedny stopy jsou tvé a druhé jsou mé. I když jsme někdy byli blíž a někdy dál sobě, vždycky jsem byl s tebou". Po chvíli si muž povšimne místa, kde jedny stopy zmizí a povídá:"Proč mi lžeš, že jsi se mnou byl po celou tu dobu, když jsi mě v nejtěžší chvíli života stejně opustil? " Bůh ukáže na místo, kde jsou skutečně jenom jedny stopy a říká:"Mýlíš se, ani tady jsem tě neopustil, to jsem tě nesl."

v ten moment jsem si otevřel písmo a četl. když v tom tam bylo psáno: žalm 32,11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

v ten moment jsem věděl, že ten příbeh byl naplněn. že jsem se rozhodl svou cestu úpřimně svěřit Bohu. A tak jsem opravdu vstal a šel mezi ostatní. jít se radovat a veselit. Vždyť jak je psano: Máme proč se veseli a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev  zase žije, ztratil se, a je nalezel. Byl to vážně skvělí pocti radosti ale tím jsem na pána nezapoměl. v polovině jsem vstal a še jsem zpět do kaple, poděkovat Pánu. a tam jsem potakl kamaráda, který se též modlil. Nikdy mě nenapdalo, se v kapli při modlitbě pustit do rozhvoru s dalším modlícím se. ale Daný kamarád hned, copak se jdu modlit, copak jsi du číst v Bibli. Že bychom mohli spolem. a tak jsem začal číst a tím začal náš rozhovor. v rozhovoru jsme velice krásně povykládaly o Bohu a to právě i z části o tom co sem prožil. byl to krásný rozhovor.

A co tím vším chci říct? Kolikrát v životě se nám stane, že se začneme topit či skončíme na dně. Ale nikdy nejsme tak úplně sami abychom nedokázaly vyplout. stačí jen opravdu se odevzdat Bohu a neklást mu podmínky. dát se mu pravdu celí a on nás povede.

Tímto taky děkuji všem, kteří se na mém nalezení zpět podílely a to jak vědomě, či nevědomně. Děkuju vám. 

ps. Nečtu t po sobě znova a tak se vám omlouvám pokud něco nedává uplně smysl. jsou to mé aktuální myšlenky. kdybych to před zveřejněním čet l znova, tak bych to akorát jak sa znám upravil. a tay za chyby, terých je určitě hodně